KRČMA.

Poslední tulák odešel a zpustla síň začouzená,

sám zbyl jsem tu, prohrav, u nedopitého piva.

Spí krčmář znavený... Slyšet, jak venku vítr sténá,

a poslední tulák již v dálce frivolní píseň si zpívá...

Jediný ještě plyn chvěje se nad mojí hlavou –

Teď teprve jasno mi, že všecko, všecko jsem prohrál,

i srdce i lásku i život v sázce s tou smečkou dravou –

a odešli všichni; i hudec, když píseň svou dohrál.

A krčmář se nevzbudí! Hodiny chraptivě bijí...

Oh, bojím se vyjít – vím, Kdosi tam příšerný čeká,

skryt úskočným stínem, s tím zeleným pohledem zmijí –

a venku je zima... noc temná... a divě hučí řeka...