Krčmář.

V to ještě dosud bych se žití vpravil,

jak hostinský žít v lesní krčmě kdesi,

při louči oknem dívati se v lesy,

na hosty čekáním se neunavit.

Již klepe kdos – noc u tebe chce strávit...

Jdeš otevřít... Kdo vejde? V citů směsi

jej vítat, jídlo nést a snad se děsí

on mne jak jeho já... Snad chce se bavit,

je hovorný a dobrý – zmlklý, spurný?

Co vede jej sem? Přespí, půjde z rána?

Zda návštěvy své tady stopu nechá?

Je chud, je bohat? Z losů černé urny

je plný nebo prázdný? Jest, čím zdá se?

Zvím vskutku, koho hostila má střecha?