KŘE, STROMY ŽENOU DO ZELENĚ –

Kře, stromy ženou do zeleně,

a ptáci pějí v zahradách,

po čistém nebi navlněně

jdou mráčky v bílých hromadách –

leč nevěř ještě v příchod jara,

ty drahá duše duše mé:

mně ondy řekla babka stará,

jak lehce se v tom zklameme.

(Prý oči její pozorují

to vše už sedmdesát let):

Ať pějí ptáci, zeleň bují,

a mráčky dávají se v let –

prý dokud nestěhují v lesy

se s vránou havran v letní byt –

to Jaro u nás nesedne si,

a nemá se mu uvěřit. –

A v skutku: krákot v době ranní,

pak v zahradě a vinici

den celý vidět houfy vranní

domácně hospodařící.

A milé Jaro s něhou v oku

jak plaché dítě vede si:

je stále jaksi na odskoku

a sednout za nic nechce si.