Křepelka.

Na podhájí, v jetelíčku,

vyčíhal jsem křepeličku,

chytnu si ji na podzimě

nežli jinam odletí mně.

Křepelička, pětpenězka,

čiperná a plachá, hezká,

v poli tluče na sedláky,

doma bude tlouci taky.

Chytnu si ji z nenadání,

nežli přijde zima na ni;

nebudu jí dělat klícku,

máme doma teplou pícku.