KRESBA ZIMNÍHO VEČERA

A město je zaváté,

že okna hledí jak slepa.

Dech z kavárny vyhřáté.

A z podzemního sklepa.

Kol zavátý pohřební vůz

se vleče a postavy za ním.

Teď kočárů stlumený klus.

V nich páni se naklání k paním.

Pak šero... A taneční sál

v sníh zlatá světla hází.

Kdos po cestách tiše se smál,

svou milou doprovází.

Však v ulicích vzteká se, šílí

a honí se pod lucernami

smršť větrná, tančí a kvílí,

v portály bije, v krámy,

k hudbě, jež z dálky kdesi

z tanečních sálů tryská,

pláč disharmonický věsí,

křeč žaludků hladových píská.