Kresby starého kancionálu.

Květ zavilin, spleť iniciál šíře

v jas výjev z bible duhou překlenula,

kol kacíře se lázeň ohně vzdula,

zde svatí v ráji, tam zlí hoří v síře.

Not čtverce tmí se hřeby po papíře,

dlaň kovotepce jak by dnes je skula.

Zde písní chval se duše k nebi pnula,

tam proti moru zpěv psán v pevné víře.

Vy mistři staří, zrakem svojí doby

jste v Zákoně čtli, zřeli do pravěku,

a klidně v pergamen své kladli zdoby.

My nové chceme v rozechvěném ptaní!

Jen aspoň to nám zbudiž po vás k vděku:

být upřímní a prostě nehledaní.