KREV MLADÁ Z JARA.

Dnes v žilách plno žáru jest

a zraky divnou touhou svítí,

jak v prudkém by se vlnobití

kams duše vzhůru chtěla vznést.

A všecko plá... Žít, bouřit, kvést!

Je bolestno i sladko sníti

o záři, zpěvu, štěstí, kvítí,

o kouzlu bílých v dálce cest.

Jak slavný orlích křídel vzmach

chce mládí touha vzhůru, vzhůru,

nad hlínu země v hvězdný prach...

A ve chvíli té sráží zase

kdos velký nazpět v země chmuru –

to monstrum Bída nazývá se.