KŘÍDLA.

Záhadný ptáku z neznámého kraje,

s perutí lehkou jako zapomnění,

jenž letíš tam, kde světlo vzchází denní,

na křídla vezmi moje bílé snění.

A zanes v kraj je bájný věčných květů,

kde každé jitro rodí květy nové,

na kterých pestří motýlové, snové,

pel sladký ssají nejkrásnějších vznětů.

Záhadný ptáku, napínám své zraky,

v závoji modrém zem zřím zahalenou

a zlaté báně vidím pyšných věží.

Ó, zanes mne tam, kde ční věže v mraky,

kde mosty za břeh života se klenou

a zlaté klíče k tajemstvím všem leží.