KRISE

Něco nad tebou visí jak mrak,

děsí tě pohled do dálky,

děsí tě zrak

osamělých chodců.

Cosi úporně hledáš na cestě...

Co jen jsi ztratil?

K lidem se obracíš...

Kdo z nich ten,

který by radost ti vrátil?

Smutkem ti šedne noc i den,

starou zas písničku začni.

Do ticha, pohled vyjeven

po někom drahém lační,

ruce máš prázdné, v srdci poušť,

slzami duše vláční.

Do stromů déšť jen haraší,

na cestě nakvet rosou.

Les v mlhách, jako v rubáši –

a tobě je, jak životem

a všemi tvými radostmi

prošel by sekáč s kosou.