KRISE

O čem sní jiný, tím jsem moh’ být jist.

Já lásku měl a měl jsem nenávist.

Měl vytrvalost lovit chiméru,

měl opojivou sebedůvěru.

Že rozvířil jsem duše, možná dost.

Snad pro bolest. A jistě pro marnost.

Lze opakovat v pýše dětinné,

že moje dílo věky nezhyne.

– – Dnes je mi smutno. Chtěl bych míti moc

noc změnit v den a den proměnit v noc.

Savonarolo! Knihy naše spal!

Ty naše knihy, které sily žal!

Ty naše knihy, jimiž zlý úděl pad’,

v rozkladu všeho dále rozkládat!

Dým z hranice té očistí náš vzduch.

Chci tvořiti, – chci tvořiti jak Bůh!

Ne díla filigránní, skeptická,

rozpětí osudová, tragická!

Nad malého dne pochyby a zlost...

Tabula rasa! Žádná minulost.