KRISE.

Já byl nemocen: A vy jste nepřišla...

Teď marně přicházíte s dětským úsměvem...

Co chcete ode mne? – Ta pestrá kytice,

již držíte, mne více nevzkřísí...

Vždyť jsem vás volal... Volal mnohokrát.

Proč pak jste nepřišla? Teď zase odstupte. –

Mám vůni záhubnou v mé šeré ložnici

a ošklivě se po ní umírá.

Rozbito zrcadlo. A zhasla pochodeň.

A vaše úsměvy se časem změnily...

A vaše pohyby se staly drzými. – –

Ne, bude nejlépe, když zase půjdete....

Náš poměr?... Krásná hračka pro děti.

A naše láska... Prázdná zásuvka.