KRISE

Když byl jsem nemocen, jste ani nepřišla..

Teď marně vkrádáte se s plachým úsměvem..

Co chcete ode mne? – Ta pestrá kytice,

jež v ruce kvete vám, mne teď již nezmámí.

Vždyť po vás volal jsem.. Ach, toužil nadarmo.

Pročpak jste nepřišla? Teď, prosím, vzdalte se.

Mám vůni záhubnou v své šeré ložnici

a věru ošklivě se po ní churaví.

Je prasklé zrcadlo. A zhasla pochodeň.

I vaše úsměvy již časem zestárly.

A vaše pohyby se staly cizími –

Ne, bude nejlépe, když se zas vzdálíte..

Má bytost? Byla vám jen hračkou rozmaru.

A láska má? Je kříž, na němž čním umučen.