KRISE

Ta Doba naše stená, řve a vzdychá

a zmítá se a sem tam sebou hází.

Dav odborníků po špičkách jde zticha

a zkoumá, hádá: co jí asi schází?

Kněz praví: Návrat k církvi! Víra, víra!

Kříž bohem daný nésti odevzdaně!

K těm bědným právě Pán zde s láskou zírá

a jednou dá jim místa v nebes staně.

Dí statistik: Věc tuze jednoduchá,

to kapitál se přelil jedním směrem,

střed ožebračen, propast je tu hluchá

a Bída sedí v zákoutí tom šerém.

A mudrc tvrdí: Člověk stvořil stroje,

a stroj se vrhá na člověka nyní,

jej vytlačuje bez námahy, boje

a zbytečným jej na tom světě činí.

Muž spořivý mní: Kde kdo si teď zvykl

žít nad poměry na vysoké noze,

jen bio, pečeně a pumpernikl –

tož zle je, když čas zakročuje stroze.

Dí historik: Ne, to jsou války plody,

jež miliardy národního jmění

probila vztekle, to jsou hrůzné škody,

jež nesem my i příští pokolení.

Spektator časů takto rozsuzuje:

Vše splošilo se: Umění i věda,

morálka, sporty. – Spása naše sluje:

prohloubit všecko. Jinak běda, běda!

Politik povážlivě hlavou kývá:

Ty spodní proudy jsou tu otráveny

buňkami z Moskvy. Jedna spása zbývá:

náš prapor třímat čistý, nestřísněný!

A komunist se šklebí: Ano, ano,

pluh velký musí projít touto půdou,

co nahoře – být musí zaoráno

a spodní vrstvy v slunci hřát se budou.

A strážce mravů přesvědčeně jistí:

Je cynismus to, nihilismus čírý,

jež otravují život nenávistí,

je potřebí nám v dobro, pokrok víry.

Pár žurnalistů ochotně hned hlásí,

že víru v autority u nás škůdci

podryli zlobně – přijdou lepší časy

jen půjdeme-li za svými zas vůdci.

Hrst nadšenců se hrne s úvahami:

Což zřídit spolek na zlepšení věcí?

S předsedou, jednatelem, stanovami?

Je zle – leč tohle pomůže nám přeci. – – –

Dav lazebníků dál, dál uvažuje,

jak pomoci a co jí asi schází –

A Doba stená, řve, se převaluje,

jak svázaná zvěř sebou sem tam hází –

A chvilkou vzkřikne: Slepí jste! A hluší! –

Jsem těhotna! – A hrůza hrůzu plodí! –

Vy zabili jste rozum mi i duši –

a běda vám, až dítě se mi zrodí! –