KRISTE!

Jen jednu, Kriste, chybu propásl’s,

však základní. Ne, brachu, láska ne,

jen sobectví se v lidstvu ujímá. –

Byl’s větší básník nežli filosof,

o milý bratře můj, ta chyba škodí nám. – – –

Hleď, sobstvím minulosť a sobcem budoucnost

a přítomnost je sobců zlatodol,

a každý sobcem jest. – Jest sobcem matka má

a sestra má a bratr, otec můj,

je láska sobectvím a soucit jest jím též.

Je sobectvím i náboženství mé,

i poesie egoismem jest!

Jsem básníkem a vše mi zrcadlem,

v němž sebe zřím a sebe vidět chci

a sebe kreslím v něm, toť jedna básní čásť.

A jinde zase sebe nevidím

a vidět chtěl bych, víš, tam za hrobem

a proto šílím, zoufám, přemýšlím...

Když dobro hlásám, zase sobcem jsem,

jenž v bratra mukách muka vidí svá.

O sobectví, o svaté sobectví!...

Jen jednu, Kriste, chybu propásl’s,

však základní. Ne lásku, sobectví

měl’s drahý posvětit, ne zapírat

a ušetřil’s nám hrozných zápasů –