KRISTOVA SLZA.

Na kříži zmíral Kristus. Tesknou duší

zřel život svůj – zas, obraz za obrazem,

co učil i co činil, spatřil rázem –

že dosti nebylo to však, on tuší.

Vždyť tolik bídy, tolik strastí na zem

vždy vrhá osud – vše, co dobro kruší!

Spět v pomoc? Jak? Zla svědomí kdo vzruší?

Svět, zdá se, v zkázu klesá pekla srázem.

A z očí Krista padá slza vroucí

lítosti, hoře – leč když zem ji vpila,

z ní červený květ vzpučel svěží, žhoucí.

Květ Slitování! Běd on zahnal mraky

i z lidských srdcí – naděj v nich zas žila!

Zřel Kristus div – a klidně zavřel zraky.