KRISTOVA VINICE

Hlas Vinařův ó slyš, jenž zve

tě na vinici svoji,

ať ráno je, či poledne,

ty, na trhu kdo stojí.

Zve vlídně i ty na večer,

kdo promeškali dobu;

však přišli posléz přec, ač šer

tmí zvolna kraj, stín hrobu.

Ať pracují jen hodinu,

však slzami a krví;

zrak prozářený touhou snu,

ať poslední, ne prví!

Jdou pokorní pak pro mzdu svou,

strou ostýchavě dlaně;

hlas hovoří tich, když je zvou:

Buď milostiv, ó Pane!

A s láskou, která srdce jme,

je Vinař k prvním staví:

neb všichni děti Boží jsme,

dědici jeho slávy!