Kristu na Golgotě.

V své chorobě upírám oči k Tobě,

jak o hranatou, nehostinnou skálu

opíráš v křeči svaté ruce obě

ve mírných očích nekonečnost žalu.

Ne svého jen, i žalů těch, kdo budou,

i našich žalů, ba i našich dětí,

ať zápasí juž na krev a pot s hrudou,

ať bolů těžkých se chví ve objetí;

všech žalů země příštích, které mořem

svět zahrnou, nést dokud bude jarmo

a dokud povinnost mu bude hořem

a bájí volnost, dokud tekla darmo

Tvá krev a pukalo Tvé srdce čisté.

Na všech já myslím boje, hoře, ztráty,

všech pot můj smáčí vlas jak Tvůj kdys Kriste,

a cítím, každý trpící jak svatý!