Kristus před křížem!

Jde prašnou cestou v dumách mezi poli.

Zem vůní dýchá zrajícího žita

a obloha jak v jedno slunce slita,

klid poledne, v něm nehnou se ni stvoly.

Jde žehnaje, a na své myslí boly.

Však náhle stanul, noha v zem jak vryta.

Kde v stráni divizna a douška zkvítá,

kříž oviklaný křivo stojí holý.

Jen hřeby trčí ve spuchřelém dřevu.

Skráň sklonil, srdce soucitem se chvělo.

Ne Golgoty, zde vzpomněl jiných zjevů:

jdou mimo bídní, šeptnou v pozdrav slova,

dlaň drsná otře upocené čelo –

jen za ně dal by křižovat se znova.