KRISTUS.

Dítětem byl můj první obraz Krista,

nade vše krásným, dobrým, blaženým,

jemuž se z očí prýští radost čistá

a zlaté dary nosí světem tím.

A pak mi Kristus jevil se, jak sklání

svou svatou hlavu nad žal člověka,

v nesmírné lásce, v božském slitování,

vše odpouští a vděku nečeká.

Teď vidím Krista jinak. S bledou tváří,

trpícím okem dolů pohlíží

krvavé slzy nadpozemskou září,

umírá s námi – přibit na kříži.

A ptám se: poznám žití lepší dobu,

kdy Kristus nad vším se mi objeví,

jak v oblacích se k nebi vznáší z hrobu

ve zraku tiché světlo úlevy?