Kristus.

Ty božské slitování, lásko všemohoucí,

pro viny naše stále znova vbitá v kříž,

můj sladký Kriste, odpuštění hvězdnou výš

všem hlásá útrpné Tvé oko mroucí.

V ten prostý verš Ti dýši celou duši vroucí,

zda o mé tiché, bludné stopě světem víš? –

Jí znaven když se blížím k zdroji, pod Tvůj kříž,

já slyším s něho srdce Tvé vždy vstříc mi tlouci.

Můj Kriste, kolikrát již v životě jsem vzal

kříž na svá bedra rád a opuštěn a chud

Tě trnitou Tvou cestou věrně sledoval!

Však naděj přesladká mou duši vždycky zkájí,

že za vše moje muka, žití celý trud

mně, Kriste, řekneš kdys: „Dnes se mnou budeš v ráji!“