Kritik.

Nesmí příliš reflektovat, kdo je básník pravý.

Ó ne, reflektovat musí, za chvilku zas praví.

Sníh je bílý. – Ne, je černý! – Ne, je bílý přece!

Ale, brachu, jak ho chceš mít, je i popelavý.

Jako derviš, svět jenž prošel, v žití pestrý bazar,

jsem juž divák, jenž zří všecko a jejž všecko baví.

Usmívám se spokojeně a jen v písni časem

modlitby své za korálem pouštím korál žhavý:

Bože, jenž jsi Androklovi lvem trn vytáh z nohy,

vyndej slámu kritikovi a trus ptačí z hlavy,

neb on vždy jen slintá, žvaní, tam, kde básník zpívá,

on jen boří od jakživa a jen básník staví.