Kritikům.

Tak často poesie připadá mi

jak velký lev, jenž zdřímnul pod palmami,

jenž důstojného soka očekává

a s pouště Samsony jen v boj se dává.

Však zatím blech a střečků stádo celé

jej oblétá, v královské hřívě stele

si pelech svůj, se prohání a páří.

Lev dlouho trpí s vzdorovitou tváří.

Nuž rychle v rej! To div, že odpočívá!

Však náhle lvu se pyšná zježí hříva;

blesk za bleskem se řítí z jeho oka,

on cítí, lepšího že hoden soka,

i vstane rázem, a jak hlavu vznese,

v prach havěť hmyzu sešlape a střese.