KŘÍŽ NA ROZCESTÍ.

Tak sám tu stojíš, Kriste, na rozcestí!

Dav kolem tebe spěje nevšímavý,

a nikdo v úctě neobnaží hlavy,

jen stařec, sláb když nese z lesa klestí.

Jsi, Kriste, opuštěn! – Kdo nyní jesti,

jenž pocítí tvou lásku, úpal žhavý,

jak’s nehledaje nádhery ni slávy

jen v blahu lidstva viděl svoje štěstí!?

A tak i evangelium tvé mizí –

kněz hřímá učení tvé z kazatelny,

však velká láska tvá jest jemu cizí.

A církve mezi sebou vedou půtku,

kdo svat jest, neomylný, nesmrtelný,

a při tom křesťanských tak málo skutků!