Kříž na vsi.

Stárne jak ta bída naše.

Kdo jde kolem, okem naň

vzhledne nesměle a plaše,

aneb k prosbě sepne dlaň.

„Což juž není velká dosti“

dí si chudý, „naše tíž?

Kdy a kdo nás bídy sprostí,

a kdo sejme nám ten kříž?

Nevíť on, jak bída hrozná

dána v úděl věčný nám,

a než přec ji trochu pozná,

zvrácen, klesne také sám!“