Kříž v lese.

V hlubokém lese, kde se stezky dělí,

na kříži Kristus. Chuzí unaven

usedám v mechu, poutník osamělý.

Ve větvích stromů paprsky se chvěly,

v červáncích v dálce hasnul letní den,

a v moře citů sterých pohřížen

v tvář mrtvou zřel jsem – Kristu Spasiteli.

Svůj Betlem dětství, Kalvarii žití...

co blažilo mě, co jsem přetrpěl –

u paty kříže znova srdce cítí.

V samotě, tichu, v světa zapomnění,

já nejlíp slovům Lásky srozuměl:

„Ó pojďte ke mně, kdo jste obtíženi!“