KŘÍŽ V LESE. (I.)

Lesní cesta houští poloskrytá

jako v skoku tu i tam se kmitá;

slyším kroky, ale nezradí

chodce zrakům štíhlé kapradí.

Stranou stojí obraz boží muky

na skalisku pod šerými buky;

lehce stlačen, vstává pružný mech –

kdos tu klečel a teď míjí v spěch.

Odpusť, duše, že tak mimo vůli

stydlivou ti zbožnosť ruším v půli;

odpusť, však tu marně neprodlím,

modlitbičku tvou se domodlím.

Jsi-li dítko, ježto nepronáší

jména otce leč jen v otčenáši,

domodlím se z duše vroucnosti:

zdrávas matko plná milosti!

Jsi-li stařec, jenž to v boží ruku

ze své vkládá požehnání vnuků:

dejž ti cítit blahé vnuknutí

ruky boží k smlouvě dotknutí!

Jsi-li matka, ježto za dušičky

bezútěšně šeptá modlitbičky –

z hlubin strasti vyšlu do nebe,

sirá matko! jednu za tebe...

Jsi-li dívka, jížto v duši vzňaté

bůh a láska v modlitbách se mate,

jížto kanou slze v ruměnec,

perly v klokočový růženec:

Kdekoliv jsi přestala, já znova

přeříkám tvé modlitbičky slova,

znám ji od začátku do konce,

spočteny mám perle růžence.