KŘÍŽ V LESE.

Putovalo děvče

Z Prahy silnicí,

V rukou růženeček

S knížkou modlicí.

A šlo od vsi ke vsi

Pilně chvátajíc,

V pravo ani v levo

Na nic nedbajíc.

Jen když koho dlouhou

Cestou potkalo:

„Pochválen buď Ježíš“

Zbožně říkalo.

A každý jí hned zas

Řekl: „Na věky!“

Ten pro její krásu,

Tato bezděky.

Konečně se lidem

V lese ztratila,

O, bodejž se byla

Raděj vrátila.

Tam ji loupežníci

Lití potkali;

Ach! ti Boha, ani

Krásy nedbali.

Pobožnou poutnici

Krutě zabili,

A do rokle mrtvé

Tělo hodili.

A to je to místo,

Kde ten hřích se stal:

Kříž ten její milý

Postavit jí dal! –