Kříž.

Stál dobrý Josef, tesař svého díla,

měl v pracných rukách těžkou širočinu,

stál v poledne a nedbal, zdali v stínu,

šla v zápas s prací celá jeho síla.

Zvěst, že se vrátí domů hlava milá,

k níž v bázni on jen časem šeptal: „Synu,“

jej pudí splnit vůli Mariinu,

by trůn mu jeho ruka urobila.

Dva trámy stesány. Slyš, kterak z dáli

sem hustý dav se s divým křikem valí,

lid jak by vítězně tam nad kýms plesal.

A Josef usmívá se... Již zde luza,

již dřeva chápou... „Kristu smrt!“ A hrůza! –

zří Josef kříž, jejž svému synu tesal.