Kříž.

Ó dřevo vzácné, svaté dřevo kříže,

všech mučedníků Králem posvěcené,

tvůj zjev se duhou z mrákot věků klene,

a sponou lásky s Bohem lidstvo víže!

Hladové šelmy z brloh těsné mříže,

planoucí výhně, meče nabroušené,

mudrátství šalbou hlavy přesycené...

tě zvrátit chtěly – i sám pekel kníže.

Leč ti, kdož tebe zahladiti vstali,

jen vlastní síly v boji udolali,

zvednuvše rámě, aby prali do tě!

Neb každou ranou, jíž tě zničit chtěli,

jen pevněji tě v skálu zaráželi,

jak oni první kati na Golgotě.