KŘÍŽOVÁ CESTA (Zastavení II)

Vezmi lůžko své a jdi – řekl’s hříšníkovi.

Tobě také nesou již divný polštář nový,

abys na něm podřímal prostřed růží chvíli.

Vezmi lůžko své a jdi. Není nachem rudé,

není ještě – ale již brzičko tak bude,

purpur ti je pokryje, než se slunko schýlí.

Vezmi lůžko své a jdi. Položíš tam na ně

v úpalu a bolestech horečné své skráně,

pokryvkou ti budou jen teplé krve vlny.

Vezmi lůžko své a jdi. Tam buď uzdravený

neduh ne tvůj – ale ten, jímž jest postižený

od hlavy až do paty Lazar vředů plný.

Vezmi lůžko své a jdi. Tě teprv na ně svalí –

za tebou však mnozí jdou, kteří právě vstali,

nesou ještě lůžečka – památky svých bolů.

Vezmi lůžko své a jdi – Ty jim pravíš milý.

Každý vezmi křížek svůj, jejž jste sami sbili,

bude se vám lehčej nést, půjdeme-li spolu.