KŘÍŽOVÁ CESTA (Zastavení III)

Přitažliva tak jest zem, ty náš stvořiteli!

prach, jejž zovou člověkem, tíhne po ní celý –

jenom ten jej zdvihne, kdo se nízko shýbne –

zákon neochvělý.

Cestou do Jericha zrádně zaskočený

člověk, tvorstva pýcha, klesá oloupený –

tvář, květ slunečnice, sklání víc a více,

všecek zablácený!

Samaritán bera smutnou tou se plání,

vína nalil včera – dnes má lisování,

aby se i drahý olej našel záhy

na ran obvázání.

Roní se, ach roní olej balsámový,

hluboko se kloní Samaritán nový,

na kolena obě tváří blízko tobě,

co ti při tom poví?

Z části podnese tě, z části posilní tě,

k další cestě zve tě, nebohé mé dítě,

v pohostinné chatě v péči odevzdá tě,

dál zas půjde hbitě.

Vše jest zaplaceno – duše tvá-li ptá se.

Ale přec buď rčeno k trvalé tvé spáse:

Nebylo to málo, co tvé žití stálo,

viz – a nehřeš zase!