KŘÍŽOVÁ CESTA (Zastavení V)

Ty, Šimone, jsi řekl as, že ti ho jest líto?

A už jsi, milý, pod kříž podroben!

Tak už jest. Jak koho zabolí to,

že Spasitel jest štván a hanoben,

by sám byl pod kříž stisknut, svět už postará se.

A napřed hořko tak. Ty mozoly, uhnané v poli,

ve službě kříže pojednou tak bolí –.

Proč právě já? vzbouřená duše ptá se.

Však brzy sklopí zahanbený zrak,

v pohledu mírném společníka, Krista,

vše zjeví se jí jiné, přijatelné tak,

a úděl pochopí, jejž On jí chystá:

Ne proto Pán chce tebe druhem míti,

by břímě své si mohl ulehčiti!

Jeť Jeho kříž přec naše tíž! Kdo cestou najde ji,

vloženou na Pána v žáru poledním –

ten se chop jí, ó chop tím raději –

to ponese jen svou tíž – ale Iehčej s Ním!