KŘÍŽOVÁ CESTA (Zastavení VII)

Nový pád zas! Marná snaha! Zřídka jeden zůstává,

ztracena-li rovnováha, začal-li kdo klopýtati,

nezdolná-li údy schvátí

olovem svým únava.

Malý v cestě kámen leží – nepatrná závada.

Chvějné noze jest však věží, duši, očím ustrašeným

pohořím v příč postaveným

rád se tady býti zdá.

Zatočí se zmatkem hlava, zamží v očích, v zrádný chvat

buchotem se srdce dává, zdá se, není, není zbytí,

jako muška v plam se řítí

člověk v dávný známý pád.

Podlomený, v hanbě váhá, raděj by již nepovstal –

ale další čeká dráha. –

Tys i v tom chtěl býti i s námi,

v prachu prosit, se slzami,

bych se přec zas vzchopil dál.