KŘÍŽOVÁ CESTA (Zastavení X)

Rozkoš tvá býti – dle slova tvého –

se syny lidí. Byl ráj to tvůj blahý.

Z něho jak Adam vycházíš nahý,

korunu z trní jen neseš si z něho.

Taká jest země. Hnusná v své zlobě.

Těžko jest dobrotou přemáhat záští.

Dej tomu i sukni, kdo sáh po plášti –

tys řekl – a zůstal důsledným sobě.

A my? Při pohárech – žízní jsme choři.

Purpury máme – a nazi jsme vždycky.

Obnažen za nás květ nejčistší lidský

obětním požárem hoří.

Hořký plod vinice dala Ti v žízni.

Ó blýskla by sekera Vinaři v ruce –

Ale ty nechceš ni v poslední muce

opít se žlučí v své trýzni.

Ó důsledný, pro něhož záclony není!

Znova Ti nalévá po věky celé

své žluči lidstvo zatvrzelé –

jí nepřijímej ještě k opojení!