KŘÍŽOVÁ CESTA (Zastavení XII)

V něm byl život. Život ten prošel nyní smrti branou.

Praskla vrata bronzová. Mrtví ze svých kobek vstanou,

vstanou, chodí ulicemi, k živým mluví ret jich němý:

V něm byl život. Život ten, světlo, které ve tmách svítí.

Promethea jeho však na skálu jste dali vbíti –

tmy teď nad vámi se slily – co jste, děti, učinily?

V něm byl život. Život ten soužením jste naplnili,

v svatý velké Paschy den Beránka jste umučili,

mrtvý ještě k vám, hle, zírá, náruč, srdce otevírá.

V něm byl život. Život ten, ubozí, jste zničit chtěli.

Shrnuli naň boly všech – vždyť v něm vesmír zmíral celý –

vyčerpaná smrti síla osten svůj však ulomila.

V něm byl život. Život ten shasl o hodině třetí.

Roztržena opona, ševel, průvan světy letí,

země, pekel, nebes brány v nekonečno zotvírány.

V něm byl život. Život ten prošel nyní naší branou.

Posílá nás k potomkům, naposled dát na vybranou.

Teď jest noc – však bude ráno. Dokonáno. Dokonáno!