KŘÍŽOVÁ CESTA (Zastavení XIV)

Jest jeden nedobytný hrad, jest jeden v skále hrob,

tam, Kriste, pojď na chvíli spat – tož srdce do útrob.

Byl hrob to náš – má býti tvým. V sadě zkvétajícím

zahradníkem pečlivým zjev se hledajícím.

Mrtev vcházíš, ožiješ v zahrady té lůně,

vypěstit ji sobě chceš v poupata a vůně –

přijď, kde otevřeno jest – srdce touhou stůně.

Mnoho křížových jest cest. Každý svou má málem.

Obyčejně začíná: Nechceme ho králem!

Ale pak se rozchází v žití všemi směry –

s Kristem nebo bez Krista. Počet pádů sterý,

různá cestou setkání, druhové se mění,

různé také poslední bude zastavení. –

Ó kéž aspoň dospěje tam má duše k Němu,

s Nikodémem zaplane láskou k Zmučenému

a pak v sobě ustele ku vzkříšení Jemu!