KŘÍŽOVÁ LEGENDA.

Žhne slunce, uhlí řeřavé,

a rány do horečky nití,

jež zřít je, ohně krvavé,

na těle Kristově se rdíti.

A divé roje lačných much,

ta muka hrozná ještě množí,

a zmírající Kristus Bůh

svou, neví, skráň kam tiše složí.

Své oči k nebi pozvedá,

zda Otec ruku svoji vznáší,

a roj, jenž v rány usedá,

zda vlídně s něho nezaplaší.

Hle, v utrpení nejvyšším

se pavouk malý spouští k němu,

skráň s trním opřeď přástvem svým

i ruce, nohy a bok jemu.

A Kristus k broučku vlídně zřel,

jak na rány mu přede niti:

„Ó na věky bys pamět měl,

má na tobě se kříž můj skvíti.“