Křížové dny.

Je jitro květnové. Slyš, v města šum

jak ptačí píseň toužně jásá...

Naslouchám dojat, v duši plane mi

hor našich prostá krása.

Kol město vře a stříká rmutný kal –

já polí lány vidím prosté...

Tam z Boží milosti pro bědný lid

kus chleba v potu tváří roste.

Dny křížové... V zelený za vsí luh

jde starý farář s křížem Krista,

lid prosí: „Bože Abrahamův, dej,

ať je ta skýva chleba jista!

Ať ctíme jméno Tvé a zemský důl

ať v míru podobá se nebi...“

Zpěv důvěřivě zní – a kolem jda

Žid lichvář jizlivě se šklebí.