Krocan a krůťata.

„Slyšte, děti, co vám otec praví:

Vy musíte hezké míti mravy,

Nesluší vám křik a hudrování,

Ale tvář veselá a smích na ní.

Nechte lerma, křiku, pravím vám,

Sic se na vás hnedky rozhněvám.“

V tom tu na dvůr přišel náhodou

Kýsi hoch s čepicí červenou,

Tu se krocan hrozně rozhněval,

Dupal, křičel a zle hudroval.

Než hoch se mu vysmál: „Odkud pane,

náš krocane,

Taková zlost ve vás hned se vzala,

Co pak vám ta čepka udělala?“