KROKODÝLÍ KUPLET.

Na vlhkých březích Nilu skrytě

žil poetický krokodil,

byl romantické doby dítě

a literárně činným byl;

on v básních lkával a si stýskal

a při luně pěl rozčilen,

však málo vděku tím si získal

a často býval pomluven:

„Ó nevěřte té jeho touze

a rýmovaným nářkům těm,

toť krokodýlí pláč je pouze

a jenom klam je ukryt v něm.“

Nuž přestal pěti o svém žalu

a v jiné struny počal hrát:

o vlasti své, jež tone v kalu,

ač slavnou byla jedenkrát;

své bratry volal k boji, práci

a nadšenými slovy hřměl –

však nadšení se záhy ztrácí,

neb opět málo štěstí měl;

ať zpíval krátce nebo dlouze,

vždy propad’ trpkým slovům těm:

„Toť krokodýlí pláč je pouze

a jenom klam je ukryt v něm.“

Nuž skryl se opět do lotosů

a veřejnosti „s bohem“ dal –

však zase zlému propad losu:

cit lásky mocný se v něm vzňal,

o mladé krokodýlce sníval,

ve verše vložil všechen cit

a jí pak ty své písně zpíval –

však ona chtěla svatbu mít

a bála se té jeho nouze,

i odbyla jej úsměvem:

„Toť krokodýlí pláč je pouze

a jenom klam je ukryt v něm.“

I viděl pak, že marnou snaha,

kde předsudek tak mocný jest,

a více již se nenamáhá

své pravé city ve svět vnést;

již vzdal se vznešených svých cílů

a jen si hledí výhod svých

a žije mravem krokodýlů

na březích Nilu půvabných.

A když tam někdy zalká v touze,

ó neuvěřte zvukům těm,

toť krokodýlí pláč je pouze

a jenom klam je ukryt v něm.