KRONIKA LÁSKY.

Lehké mlhy v listopadu

táhnou žlutým svitem...

Tichounce se s nimi kradu

za svým tichým citem.

Připlíží se, sotva dýchá,

předčasná noc v kraji...

Jako rány hlasy ticha

v srdce dopadají.

Mdlý a chorý měsíc kráčí

holou spletí stromů...

Poslední sny v tichém pláči

vracejí se domů.

Po obzoru v jemném chvění

perlový svit běží...

Na mrtvou pláň zapomnění

tiše, tiše sněží.