Kronikář.

Ač věkem stár, byl duchem mlád,

a sotva den mu v jizbě svítal,

již v historii české čítal,

a den co den v ní čítal rád.

A když tak jednou v dobách byl,

kdy vítězně Čech kalich třímal,

tu tiše usnul, jak by dřímal,

však spánek věčný navždy snil. – –

Já závidím mu také smrti,

šel s minulostí krásnou spat! –