Kronikář.

Ať zimní sníh, ať léta zář,

do knihy píše kronikář.

Ať v kraj se dívá jasem, tmou,

o všech tu píše, kteří tu jdou.

Zná jejich trudy, zná jejich ples,

on přečká všecky jak stepní vřes.

A naposled svou vlastní skráň

když schýlí umdlen smrti v dlaň,

své jméno připíše: Já host

byl tady jen – dost pro věčnost!

Ó srdce, které každý den

jsi vášním, mukám vzdáno v plen,

kam plije pokrytec i lhář,

jsi lepší než ten kronikář?

Ty všecko znáš a o všem víš,

a proto taká v tobě tiš.

Ty všecko chápeš, za vším jdeš,

a proto zříš kol klam a lež.

Již ustaň! – Nepozvaný host

byl’s v kvasu tom – dost pro věčnost!