KROTITEL LVŮ.

Šel do klece a směle holí

se rozháněl a lvy bil s křikem

a za ohon je tahal holý

tak klidně; – bylo mu to zvykem.

A nutil je, by přes obruče

a přes hůl jeho přeskočili,

a každý poslech – třeba bruče –

jak proto jen, by všichni žili.

Já nemoh říci tehdy ani,

co více překvapení činí,

zda krotitel, jenž spát jim brání,

či lvi, že jsou tak psovsky líní – – –

A že již tak se zapomněli,

že za klec dali poušť a stráně

a za kus masa zdomácněli...

Eh, dobře, věru dobře na ně!