KROV.

JEN zmlkni, zmlkni; – co ti zbývá víc? –

když vítr hvizdne kolem holých snětí,

a mračno za ním plné blýskavic

přes šíré nebe od západu letí.

Tam v dáli ještě modrý nebes týn;

tam nedospěješ v nářku, ani spěchu;

však zem tak blízká jest a její klín

před každou bouří hlavě tvé dá střechu.

Tam nedosáhne větru mrazný dech,

u toho krovu stanou strastí čety,

a byť byl’s k němu došel po trnech,

nad ním ti jistě budou pučet květy.