KROVKY.

Krovky bledé, šedé,

krovky celé zlaté,

průsvitné a hnědé,

ploché, rýhovaté,

krovky jako drátěné,

krovky jako plátěné,

s body, čárkovaté!

Tisíc ve vás nástrojů

od března až v květen,

bas a houslí, obojů,

klarinetů, fléten,

tisíc ve vás housliček,

tisíc ve vás dušiček,

z nichž je kosmos zhněten.

Pod kvetoucí lipou

na mžik postůj malý,

jak se tóny sypou

v sluch ti zblízka, zdáli,

je to včela, komár, vos,

basista čmel virtuos,

koncert kosmu stálý!

Šustí to a svistí

u koníčků z lučin,

drnká, brnká v listí,

z mlází, bříz a bučin;

a kde trůní tůní šer,

lehká křídla efemer

padla do pavučin.

Hodinky jak smrti

kdes to slyšíš tikat,

tře se to a vrtí,

pak to začne bzikat,

nad vším stromů v koruně

královna jak na trůně

ostrý jásot cikád.

V hlubší tón to sjede,

sršán to či ovád,

svoji stále vede,

chrobák líp se chovat

neumí a bez mezí

spěchá v prachu, po mezi

dál své dumy snovat.

Vážka též se kmitne,

chrysoprasem hoří,

vlítne v pole žitné,

odtud v strom se noří,

hodí v listu sklepení

hrst drahého kamení,

čím hloub v tmu se boří.

Jepice a mouchy

barev všech i tvarů,

pod různými rouchy

v mlze jako v žáru,

ať to zní, ať umírá,

orkestr jest vesmíra,

hudba v suchopáru!