Krucifixu u vetešníka.

Dál stranou, korsa ruch kam sotva vniká,

ve spleti uliček, jež v šer se křiví,

jak šilhalo by na chodce v dál, civí

ve oblouk vzpjaté okno vetešníka.

Tam staré vásy, mince, svícen, dýka,

cín zašlý korbelů, bronz štítů živý,

na černém kříži v této změti snivý

plá ze sloně obličej Slitovníka.

Ó Kriste! Kolik dlaní v slední muce

k rtům tisklo tebe v žití těžkém skonu,

jež líbaly tvé skráně, nohy, ruce!

Kdo koupí odsud tě, než znova začne

ta křížová tvá cesta milionů

v zář nejistou z té jisté bídy mračné?