Kruhy v duši.

Jak na stromu jsou také léta v duši;

jen řízni do pně, co tu kmitne kruhů!

ty sedají kol sebe vždy druh k druhu,

co v kůru spjaté srdce Dryad buší.

Tys jako strom, věř, čas čím tebe zkruší,

ta moudrost hvězdných niv i zemských luhů,

ten život, který z tebe dělá sluhu,

co láká slzy tvé i co je ruší:

To všecko dělá kruhy v duši tvoji,

a těmi v ocel tvoje bytost splývá.

By zářněj blesklo, slunce tmí se chmurou.

Jen více žití, ať se kruhy rojí!

Buď tuhý kmen, jen Dryada ať zpívá,

tvá poesie, drsnou jeho kůrou!