Krůpěj hoře.

Upadne-li kapka hoře

v pohár štěstí vrchovatý,

nelekej se ihned ztráty,

kapkou nezkalí se moře.

Vždy jsou bozi závistiví,

nevěřící v lidské štěstí,

tož ta krůpěj hoře jesti

vhodný lék a dobrotivý.

V rovnováhu harmonicky

jediná snad srovná v tichu,

čím jsme vzlétli ve přepychu

nad výš, kam ples vzlétá lidský.

Vlídným je nám kynem spíše,

že jsme bolu děti křehké,

by nám strasti byly lehké,

sladší vzpomínek pak číše.

Po pelyňku kapce jedné

pyšněji zas hruď se zvlní,

co zrak ještě slza plní,

k objetí se paže zvedne.

Vždyť to, co nám z štěstí zbývá,

neztenčené dál je moře...

Proto nech tu kapku hoře,

v ocean ať volně splývá!