KRŮPĚJ POTU.

Jsem jako z křišťálu – jak perla drahocenná,

jež září paprsky jsouc slunce nasycená –

jsem jako z křišťálu a nehodná mne čela

svým čistým praménkem jsem nikdy nesmáčela.

A přec jsem prokleta a přec' jsem posmívána

a trestem člověka za první zločin zvána!

Mé drobné krůpěje hluboké brázdy ryjí

a čela nejlepší stopami Práce kryjí. –

Vznešená, posvátná a nad perlami všemi,

přec padám ze skrání planoucích k chladné zemi.